První prázdninový

Takže červenec, povídáte? Tak dobře. Dneškem počínaje mi začaly prázdniny, což je věc, která se mi celkem zamlouvá, už jen kvůli všem těm hrůzostrašným věcem, které tomu předcházely.

Hrůzostrašné věci? Upíři? Vlkodlaci? Duchové? Daňové přiznání? Ne, nic z toho. Škola, vážení! Tedy hlavně škola, protože když se tváří, jakože vás vyhodí, tak to není nic příjemného. Ale nevyhodili a zase na čas vyhodit ani nemůžou, což si zaslouží jedno velké uuuuuuuuuuuuuuuf! Musím se přiznat, že prakticky celý červen a především jeho konec pro byla jedna velká živoucí noční můra i kvůli několika dalším věcem, ale o těch se nehodí tady mluvit a ani o nich mluvit nechci, protože i ty se mi podařilo nechat více či méně za sebou. Tedy alespoň většinu z nich a s tou zbývající drobotinou už si nějak poradím.

Minulý pátek jsem si na kolejích sbalil fidlátka (no, vlastně jedno drnkátko) a odevzdal klíče, takže se do září na koleje nepodívám. Pokud si tam někdy nepůjdu zapinkat volejbal, jestli sladíme časy. Do Prahy během prázdnin určitě budu muset jet kvůli škole a taky s kapelou chceme nahrát demo a udělat takovýty Bandzone profily atd. Taky jsem pozván na pokec k jednomu známýmu, co pracuje v CERNu, což by mohlo býti více než zajímavé. A taky učinit nějaké ty tradiční knižní transakce. A případné další věci.

V pondělí ráno jsem s ohromným batohem a kytarou vyrazil směr autobus a tradá do Prahy. Ve 12:00 jsem měl totiž zkoušku z matiky. Dojel jsem, zjistil jsem, že index jsem si nechal doma, ale to mi nemohlo zkazit odhodlání. Písemka trvala 2,5 hodiny a klidně bych snesl i více. Nakonec jsem získal asi 65 bodů ze 100, což stačilo na známku E, která mi z tohoto předmětu bohatě stačí a tak jsem pln radosti vyrazil na autobus směr Písek. Prvně jsem jel se Student Agency, jen tak mimochodem.
V Písku jsem vystoupil a po chvíli přesedl na autobus do Temešváru (ne, není to v Maďarsku), kde jsem vystoupil (je to taková malá víska uprostřed ničeho) a podle spolužákovy rady "až půjdeš tam, kde jsou jen pole a vypadá to, že ta cesta nikam nevede, tak to jdeš správně" jsem se nakonec dostal do jednoho z míst, kde ČVUT pořádá letní tělovýchovné kurzy.

To je totiž tak. Na fakultě máme povinné čtyři semestry nějakého sportu (a nejsou za to kredity) a jeden kurz, letní nebo zimní (za který nejsou kredity) (víte, docela mě to ze začátku štvalo, dělat "něco navíc" a "zadarmo", ale... v dnešní přematerializované společnosti mi to nakonec vadit přestalo. Už jen proto, že pátý semestr sportu jsem měl za 1 kredit :-) a už jen proto, že mě to prostě baví).
Mělo se jednat o volejbalový a cyklistický kurz, ale nakonec se z toho vyklubal kurz všeobecný. Ze začátku jsem si říkal, že to je teda na nic, protože jsem se těšil na týden plný voejbalu, ale nakonec to bylo i lepší. Protože stejně se našlo několik nadšenců, kteří si šli zahrát dvakrát denně volejbal ve volném časem mezi ostatními sporty.
Hrálo se freesbee, softbal, nohejbal, volejbal, jezdilo se na kanoích (alá dračí lodě), měli jsme jeden orientační pochod... Určitě jsem na něco zapomněl.
Byly celkem tři družstva s poetickými názvy 1, 2 a 3. Já byl ve dvojce. Každý den se konal minimálně jeden turnaj mezi skupinami v nějakém tom sportu. Nechtěl bych tím nic naznačovat, ale od tý doby, co jsem přijel (protože kurz byl už od soboty, ale já přijel až v pondělí, kvůli té zkoušce), náš tým začal vítězit ve všech disciplínách (dobře, jeden turnaj jsme prohráli).
Popovídat bych mohl třeba dračích lodích. Znáte kanoe? Taková ta loď pro dva. No a my jsme závodili na Orlíku tak, že se měla objet bójka a vrátit se na start, jen s tím drobným rozdílem, že v prvním kole jeli na jedné lodi čtyři lidé a v kole druhém na jedné lodi jelo lidí šest (opět bych nechtěl nic naznačovat nebo se chlubit, že naše šestice se jako jediná nepotopila a čtveřice dojela s nejrychlejším časem...). Nejlepší byla jedna pirátská loď, která všem ostatním lodím vyhrožovala ztečí a potopením a obvykle šla jako první ke dnu. Zkoušeli jsme, kolik lidí se na ní vejde. Bylo nás tam už minimálně sedm nebo osm, než šla ke dnu. Taky volnočasová vyhlídková plavba po Orlíku s jednou biomedičkou stojí za zmínku.

Ono by toho za zmínku stálo daleko více. Třeba bych mohl říci, který tým nakonec soutěž vyhrál, ale nechtěl bych se chlubit zas tak moc. Takoví braničtí rytíři (ne, není to překlep) jistojistě patřili k podivuhodným atrakcím, stejně jako volejbalová komunita v čele s Paštikářem a sloganem KLEPEC a nebo povídání o roznášení imaginárních housek. Při táboráku například kytara utrpěla zranění v podobě prasklého Áčka a jak mnozí mohli potvrdit - syrová klobása vyválená v popelu nechutná nijak zvlášť dobře. Po večerech (když už nebylo vidět na míč) se dostal ke slovu BANG!, Carcassone, Fazole atd...

Mně se tam líbilo. A líčit všechny události dopodrobna nemá význam. Teď si užiju nějaký ten odpočinek.
Mimochodem, doma to je teď velmi vtipné, protože děláme novou podlahu a nemůžeme do jednoho patra, kde se nachází špajz, kuchyně a další místnosti. Aneb ať žijí improvizované obytné prostory :-).

Sportu zdar!

PS: Mám spálená ramena a kolena, trochu zanícenou ránu na noze a vyvrtnutý palec na ruce. Tak ještě jednou... Sportu zdar!

PPS: nestihl jsem dopsat před půlnocí, takže tím dnes myslím vlastně včera... Jasné, ne? :-)