Pokud mezi cifry dnešního příspěku vrazíte trojku, dostanete moje čp

Milý deníčku,

promiň, že jsem si do tebe dlouho nezapisoval, ale dnes máme dobu uspěchanou a nebyl čas. Ve škole po nás pořád chtějí abysme se učili a dělali nějaké úkoly (například příští hodinu možná píšem písemku), doma po nás chtějí, abysme se učili a dělali úkoly (a taky abychom myli okna a sekali trávu a...), vlastní svědomí už je tak zblblé, že po nás chce, abychom se učili a dělali úkoly a když mám volnou chvíli, tak se buď učím a nebo dělám úkoly. Inu, je to pestrý život.

Teď jsem koukal, kdy jsem sem naposledy něco napsal. Ano - už to chvíli je. Takže tradiční rekapitulace. Jako tradičně, zapomenu na nejzajímavější momenty a jako tradičně si na ně vzpomenu po odeslání příspěvku a jako tradičně už nebudu mít čas je dopsat, takže jako tradičně budou ty příspěvky velmi tradiční. Mám rád tradice :-).

Začátkem května (konkrétně 3. v neděli) jsem byl na přednášce pana doktora Grygara. Bylo to zajímavé, ale nedozvěděl jsem se nic moc nového (jak vznikají hvězdy a planety jsem věděl už dřív, stejně jako jiné další informace, ale na druhou stranu to řekl hezky srozumitelně a utříděně a sem tam prohodil něco, co jsem taky ještě nevěděl), ale někdy si na něj určitě zase zajdu. Taky jsem potkal kamaráda, který tu byl asi na tejden se podívat. Jinak už je třetím rokem v Anglii, kde dělá holku pro všecko.

Minulý týden jsme měli místo čtvrtku pátek. Den jsem měl docela hektický. Z kolejí do školy do Dejvic, ze školy na koleje, z kolejí do školy na Karlák, ze školy na Florenc, z Florence na koleje, z kolejí na Florenc a autobusem domů. V Dejvicích jsem měl nějaké přednášky a na Karláku písemku (dost důležitá a taktéž už opravná) (ale udělal jsem ji -> UFFFFF). Taky jsem se byl na Karláku mrknout na první kolo soutěže v robotice. Každý tým si sestrojil z LEGO (tm) robota a napsal mu software, na základě něhož prošel (předem neznámým) bludištěm. V několika týmech byli i známí (byla to studentská soutěž) a byla to docela legrace. Jestli něco podobného bude i příští rok, tak se určitě chci zúčastnit.

Tuhle sobotu (tu, která byla) pořádal kamarád opékání buřtů v lese (poslední před odjezdem zpět do Anglie), tak se nás tam pár sešlo. Povídalo se a bylo to fajn. V neděli jsem potom lehnul. Jen tak z ničeho nic se mi udělalo strašlivě blbě a do teď s tím trochu bojuju. Kdybych chodil ještě na střední, tak bych zůstal hezky ležet doma v posteli. Přeci jenom má ta vejška svoje nevýhody.

Včera jsme měli rektorský sportovní den. A tak jsme šli do menzy pěšky (přes dvůr). Taky jsme porovnávali šířku některých pokojů. Ku příkladu náš pokoj měří hnědé koště, kus boty a 28,5 cm. Taky u nás na kolejích byl festival Mezi Bloky. Kapely nic moc, ale kuřecí steak mi chutnal. Trochu jsem se pokydal kečupem.

A večer mi byla od Elee zapůjčena heretická příručka. Časem si na ni snad najdu čas. A taky jsem šlohnul pivní tácek pro bráchu. Taky volal Papo. Ahoj Papo, máš se dobře? :-)

V noci se porouchal výtah. Celou noc se u nás na patře otvíral a zavíral a dělalo to hrozný rány. Ne, nevyspal jsem se dobře. Už jen kvůli tomu, že spát jsem šel něco po půlnoci, protože jsme s bratránkem řešili moji semestrálku (mám tam nějakou chybu a nikdo zatím nezjistil, co je ta chyba zač, natož aby zjistil, co s ní. Zítra se na to hodlám zeptat na přednášce pana inženýra Balíka).

A dneska je čtvrtek krtek. A já mám zase miliony úkolů. Dneska jsme pro změnu řešili repositář (co to je? Ále, zapomeňte na to...), protože mi nefungoval a víte v čem byla chyba? Bojí se mě to. Protože když jsem zmáčknul NEXT já, tak to vyhodilo chybu. Ale když to samý udělala spolužačka, tak se to povedlo. Tak jsem si vyplnil údaje a FINISH jsem radši rovnou nechal zmáčknout ji. Až budu nahrávat aktualizace, tak si za ní budu muset skočit, aby mi zmáčkla OK atd. Nechci nic riskovat.

Ale jinak se mi semestrálka z PJV/OMO blíží ke zdárnému konci. To jsem rád. Semestrálka z WMM má ještě nějaké mouchy, ale taky o nic hroznýho nejde. To se snad nějak zvládne. Pondělí 25. mám test z Bezpečnosti a předtermín z Právních aspektů v podnikání. Nemůžu se dočkat.

To by bylo takové malé shrnutí mé blízké minulosti i budoucnosti. A samozřejmě do jisté míry i přítomnosti. Ačkoliv co je to přítomnost? Je to ten okamžik, ve kterém se nacházím právě TEĎ? Tak nejmenší možná časová jednotka? Mohla by, že? :-)

Za osm minut začíná přestávka. A pak ještě dva předměty včetně přesunu z Dejvic na Karlák. A protože na této trase nemusí přesedat jedině Chuck Norris, je to vždycky trochu "zábava" :-).

Už za šest...
Za pět... ještě ne... a už jo!
Ta přestávka, samozřejmě :-). Ačkoliv mám teď pauzu a ne hodinu, aby to někoho nespletlo. Byl jsem taky na obědě. K obědu jsem měl COSI. Jinak to nazvat neumím. A radši nad tím ani nechci přemýšlet, protože mi to docela chutnalo.
Za čtyři...
A taky jsem si dal vanilkový puding s jahodama a šlehačkou. A oslazenej čaj.

Jak vidíš milý deníčku (za tři...), pořád se něco děje. A je hezké, že je stále o čem psát, i když s enic neděje. Je to zajímavé, že když si člověk takhle sedne ke klávesnici, tak vždycky něco vyprodukuje. O kvalitě se teď přít nebudeme, nemá to (za dvě...) moc cenu. I proto jsem rád, že jsem si pořídil notebook (říkám mu Punťa, to jsem ti ještě neříkal), protože mně nikdo moc nebavilo přepisovat ruční poznámky do počítače (už za minutu!). Sice papír a tužka mají své nedocenitelní kouzlo (symsalabim - neplést se sním salám sním), ale ta lenost!

A protože právě začíná přestávka, tak se s tebou loučím. Odpočívej v pokoji (nebo v koupelně, nebo kde budeš chtít)!