Namáhané srdce

A víte co si myslím? Ne? Tak to je dobře :-).

Tak jsem týden opět začal volejbalem. Teda skoro. Ve skutečnosti jsem ho začal tím, že jsem si přivstal o dvě hoďky dřív než normálně, abych si stihnul udělat úkol z angličtiny a pak jsem na ten volejbal stejně ještě přišel pozdě. Ale dneska nás tam bylo nějak podezřele málo, takže jsme si hezky zahráli. Myslím, že mi ta hra začíná docela jít. Večer už jsme volejbal nehráli. Jednak je hnusně a druhak jsem byl stejně ve škole dneska dýl. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že nejnebezpečnější je úder elektrickým proudem v té srdeční fázi, ve které je srdce nejvíce mechanicky namáháno. To je, co?
Taky jsem dneska psal jeden test a odevzdával jednu úlohu, ale to už zavání popisem předmětů...

Jsem včera večer po příjezdu na koleje psal další článek do Událostí, protože jsem si spletl datum (myslel, jsem že to budu psát až dnes), ale vzhledem k tomu, že materiály jsem měl už připravené z dřív, tak to nevadilo. Tentokrát už to najdete pod mým jménem. Proč se furt tak chlubím? Inu, už dlouho jsem nikam pravidelně nepřispíval a docela mi to chybělo. Otázkou je, jestli někoho zajímá, že já se v tomto oboru zajímám. Na druhou stranu se můžu ptát, zda mě zajímá, že někoho zajímá, že se o to zajímám. Nemyslím už, že by se někdo zajímal o to, že se zajímám o to, jak se někdo zajímá o to, že se zajímám, ale rozhodně by mě zajímalo, jestli se opravdu někdo zajímá o to, jestli se zajímám o to, jestli se někdo zajímá o to, jestli se zajímám o to, zda se někdo zajímá o to, o co se zajímám. Zajímavé :-). Rozhodně se ale nezajímám o to, zda někoho zajímá, že se zajímám, protože tohle je můj blog (můj blog, můj hrad), a tak si tady budu psát o čem chci. Třeba o pornu. Teď je toho plný metro - na nějakou porno párty tady v Praze, hlavní host má být nějaká Tara White. Říká někomu z vás to jméno něco (haha, schválně :-))? Mně teda ne. Znáte to, člověk by měl být občas vděčný za blaženou nevědomost.

Když jsem u těch blogů - Kořen z Rudých Koster si prý začne vést blog, jako svou hlavní spojku mezi svými pracovními pobyty v Dojčlandu a domovem (Uherské Hradiště). Mimochodem, je to moc dobrá kapela a myslím, že byste si ji měli poslechnout. To já jen, že mi teď zrovna hrajou...

Ve středu možná půjdu na přednášku o víře robotů :-).

Potřeboval bych nějakou depku. Ale jakože nějakou fakt festovní, protože v takovým stavu se mi nejlíp tvoří a momentálně bych potřeboval napsat nějaké texty. Hlavně tedy k jedné konkrétní písničce, která má takovou celkem naléhavě emotivní atmosféru (alespoň si to rád myslím) a víte co? Mít depku z toho, že nemůžete napsat kloudnej text vůbec nepomáhá. Dokonce ani depka z toho, že nemůžu mít depku. Že by pomohl Johny Depka? Ale fakt, přišel jsem na to, že když mi je mizerně, moje nápady bývají nejlepší. Zas na druhou stranu - ne abyste mi něco provedli v touze mi pomoci, děkuji pěkně :-).
Právě jsem si vzpomněl, co všechno ještě potřebuju stihnout za příští dva tejdny do školy... Začínám tušit, že brzy nějakej text přecijen napíšu :-).
Teď o víkendu se mi vlastně zdál jeden skvělý sen (znáte to, vzbuzeni v ledovém potu a tak - to obvykle značí skvělé téma), takže když to trochu překombinuji, mohlo by z toho něco zajímavého vylézt... Uvidíme, uvidíme, jak řekl slepý.

Taky jsem zjistil včera cestou do Prahy, že snažit se nějak skrývat některé věci před někým kdo má doktorát z psychologie a navíc je shodou několika komických okolností vaše maminka, je předem prohraná bitva :-).

Jsem nedávno říkal něco o navracení se ke kořenům a opětovném psaní krátkých příspěvků, že? Haha, vy jste tomu fakt věřili? Naivkové :-).

Teď občas od Blind Guardian poslouchám Nigtfall in Middle Earth. Heleďte, mně se ta kapela nikdy nelíbila, ale vzhledem k tomu, že jde o koncepční album na motivy Silmarillionu, tak to tu a tam poslouchám a zjišťuju, že to možná není zas taková hrůza. Já koncepční alba rád. Už dlouhou dobu bych nějaké chtěl stvořit, ale znáte to - člověk nemá čas. A když má čas, nemá chuť. A když má čas a chuť, tak nemá nápad. A když má nápad, tak nemá čas.

Co veselého bych vám tak ještě pověděl? Klaun. To je veselé slovo, no ne? Skoro tak veselé jako Pius Čůrus (Bigus Dickus).

Heleďte, měl bych toho TOLIK o čem bych se mohl rozepsat a psát a psát, dokud bych vysílením nepadl na zem, neodnesli by mě mravenci a nepozvali na piknik po rozkvetlou třešní, ale ruku na srdce (a schválně, jak mechanicky namáhané zrovna bude) - kdo by to měl furt číst, že jo.

Pampalá pápá, požol dou k vám kužátka!