Taktická příručka tanečníka

Dámy a pánové, děvčata a chlapci, holky a kluci, milé děti, vaše výsosti královno a králi, císařovno a císaři, paní hraběnko a pane hrabě, vévodkyně a vévodo, drazí pozůstalí a i ty malej zelenej v rohu schovanej.

Blíží se nám 16. K-Ples a jsem si jist, že tento vyjímečný ročník si zaslouží drobnou přípravu pro všechny, kteří se chystají vyrazit do víru tance a zábavy.

Včera jsem koukal na ten díl Black Books, kdy je Manny zamčený v knihkupectví a najde příručku SAS pro přežití. Chudák to bere moc doslova, když se například snaží dohnat doporučovaný pitný režim jedinou tekutinou v blízkosti - lahví absinthu. Taky si tam postaví stan a peče mrtvé včely nad ohněm a tak, ale nebojte. Na Káčku vás nikdo nebude nutit pít absinth (pokud tam teda nebude Matěj) opékat mrtvé včely (pakliže nebudete sami chtít).

Pokud se tedy chcete účastnit letošního Káčka, je tu jedna životně důležitá věc, na kterou nesmíte zaapomenout. Opravdu nesmíte, je to otázka života a smrti. Nedělám si legraci, opravdu to funguje a jestli to teď nepošleš 150ti dalším lidem, tak z kosmu přiletí růžová gorila a do konce života budeš mít jen smůlu a po smrti tě zamknou do malého pokoje, kde bude cítit levný ruský parfém a hrát dokola Bílá orchidej. Co jsem to? Jo... Takže, jak jsem řekl, opravdu letos nesmíš zapomenout vzít si s sebou masku (tedy, prý škrabošku. Jednou jsem si na podobný ples vzal s sebou gumovou masku čerta přes celý obličej a bylo mi řečeno, že to není úplně společenské - holt, některým lidem se nikdy nezavděčíte). A proč je to tak smrtelně vážně vážné? Protože když si ji nevezmete, mohl by se vám někdo ušklíbnout. Tak, teď to víte už to nejde vzít zpět. A ruku na srdce, je tohle opravdu to, co byste chtěli zažít? Já si myslím, takže přejdeme plynule (jako obvykle naprosto plynule a bez nějakých zdržovaček a nebo odboček. Znáte to, ty lidi, kteří uhnou od tématu a než se vrátí zpátky, tak uběhnou celá milénia. Pohoří zvrásní, vytvoří se nová údolí, vyvine se několik nových živočišných druhů, Slunce vyhasne, několik galaxií se srazí, Karel Gott přestane vyhrávat Zlatého slavíka, naprší a uschne, listí z dubu opadá, dokonce i ze smrku listí opadá a moderní filozofie přijde s něčím užitečným. Takže abych se vrátil a nezdržoval- ta srážka galaxií, to si nesmíte představovat jako třeba srážku automobilů, kdy vzuchem létá sklo, plechy, nadávky, urážky, střeva a jiná nepěkná slova. Ne, ne! Vezměte si naši Sluneční sousavu, jak ohromné vzdálenosti mezi planetami, Sluncem a dalšími objekty, tu jsou. A potom jak daleko je k nám naše nejbližší hvězda (kromě Slunce samozřejmě - to je taky hvězda, samozřejmě. Lidé dříve nevěděli, že Slunce je ta samá hvězda, jako ty, co vidí v noci, samozřejmě. Ale oni to vědět ještě tehny nemohli, samozřejmě. To je přeci samozřejmé. Ale zdá se mi, že už trochu odbíhám od tématu, takže o tom třeba jindy, neplačte, dojde na to, slibuju)? Takže když si to shrneme, galaxie je vlastně takové prázdné místo, kde na nás tu a tam něco tak jako povyskočí, nějaká to veselá hvězda nebo černá díra (mimochodem, víte, že o existenci černých děr... ále, zapomeňte na to), kometa, planetka (planety jsou v porovnání k hvězdám tak malé, že prakticky nestojí za řeč), takže srážka takových galaxií je vlastně takové poklidné proplouvání hvězd, kdy je pravděpodobnost srážky velmi malá a když náhodou nastane, no, nikdo z toho nedělá vědu, protože... hmfp... dejte tu ruku dolů... mmmm... "odtáhněte už někdo toho nudnýho žvanila" ... ... ) dál.

Nebojte se, papírová škraboška stojí pár korun a stačí, aby vám ladila k šatům a vousům. Tedy pokud na sobě nějaké máte (myslím tím vousy, ne šaty). A kdo nemá, vždycky je tu možnost umělých :-). A takové vyzdobení škrabošky taky není rozhodně náročná záležitost. Tu přidáte nějakou lesklou věcičku, tu nějaké to péro, tu zas třeba upíří zuby a elfí uši a je to! Se škraboškou si určitě vyhrajte. Nejen, že je to zábava (a to i přes to, že se vám do toho nejdřív nechce, já to znám), ale taky můžete vyhrát nějakou opravdu pěknou cenu a taky můžete skovat dlouhej nos :--). A je to takové tajemné (i když každej pozná, že jste sousedovi Anička, ale na tom nesejde, třeba nepozná).

Tak, teď když máme škrabošku, stačí sebrat co nejvíc kamarádů a ještě víc kamarádek a vyrazit směr novoměstská sokolovna, kde vás všichni rádi uvidíme.

Ale ještě předtím by nemuselo uškodit zopakovat si nějaké taneční kroky, abyste pak nevypadali jak ze ZOO (to mě napadlo při psaní slova zopakovat, že kdyby si to někdo zoopakoval... no nic, jen mi to přišlo vtipný, no, tak na mě nezírejte tímhle chápajícím pohledem a s myšlenkama na vypolstrovanou místnost. Je to totiž rozumné, abyste věděli. Tučňáci maj taky frak, ale o eleganci pohybů se vedou debaty). Mám tady pro vás pár (přesně tři a půl páru) rad:

Tak za prvé, muž vede ženu (já vím, v reálném životě to bývá různé, ale tady mluvíme o tanci) a žena se nechává vést (opět nemluvíme o běžné realitě). Je tu vždycky malé nebezpečí jedince, který byl evolucí předurčen k tomu, aby při tanci vedl, ale přesto nevede.  V takovém případě je na dámách, aby takovému jedinci jemně naznačili, co se od něj očekává (na kamaráda jednou zabralo: "Tak už mě konečně pořádně chytni, ty trdlo"). Další patálií může nastat, když hoch narazí na dívku, která se snaží vést (tzv. domina). To potom tanec připomíná zápas řeckořímský. Já vím, říkáte si, že když některá bojová umění mohou připomína tanec, proč by některé tance nemohli připomínat boj, ale přátelé - od toho tu přeci máme pogo. Když jsem byl posledně na vypsané fiXe, tak to opravdu připomínalo takovou menší válku, takže lidi s podobnými "choutkami" bych odkázal někam tam. Nuže dámy, i přesto, že Xena je vaše favoritka a neuznáváte -ová a vyprávíte o hře Louny, tentokrát to nechte na nás. Obvinění ze šovinismu pište prosím na adresu: [email protected]

Za druhé - oblečení. A teď dejte pozor hlavně vy, mladé dívky ve věku 20 - 25 (říkejme tomu pro jednoduchost "cílová skupina"). U pánů je to celkem jedno, o tučňácích už řeč byla, takže tady je vše jasné, ale drahá cílová skupino, snažně vás prosím. Vezměte si na sebe nějaké šaty. Pokud možno co nejhezčí. Je celkem jedno, jestli krátké nebo až na zem, důležité je, že mně se líbí dívky v šatech. Tak to je celé (snad jen malý návod - zjistil jsem, že mám radši korzetové... teda, na koukání, aby bylo jasno).

Za třetí, vyčistěte si zuby, ale to snad ani není nutné připomínat.

Za čtvrté, u vchodu si nezapomeňte vyzvednout lísteček s taneční sedmičkou, což bude taková malá taneční hra pro všechny, na kterou se každý rok moc těším. Ale to vlastně nepatří k přípravě na ples, takže kroky! Tanční kroky. Měly by vám stačit takové ty úplné základy, jako polka, valčík, cha-cha (a he-he), jive, waltz, tango, foxtrot, mazurka, rock'n'roll (rumba, samba (každý rok se najde filuta, co tvrdí, že půlnoční překvapení bude, že budu tančit sólo sambu uprostřed parketu, ale až já tě najdu...), charleston, ptačí tanec s klidem vynechte, zombie walk a tak dál). Je také důležité si uvědomit, které noha je levá a která pravá (a která dřevěná). Když si nejste jisti, zkuste jednoduchou pomůcku se senem a slámou. Ve střevíčkách to vypadá neodolatelně. My, co máme obě nohy i ruce levé, máme situaci značně zjednodušenou.

Za páté, vezměte si s sebou dobou náladu, potože tombola bude bohatá, program pestrý a kdyby někdo náhodou neměl tanečníka, či tanečnici, osobně mu někoho seženu (ne Jardo, ani tentokrát nebudeme tančit spolu, zapomeň).

Za šesté, pomůžete dobré věci, konkrétně v boji proti Huntingtonově chorobě.

Za sedmé, už vlastně nic. Tedy, bylo by toho dost, ale sami víte. Dyť už to bude po šestnácté. Navíc sedmička je pěkné číslo. Takové taneční, aspoň letos. A znáte to - Sněhurka a sedm apoštolů a tak.

Zkrátka a dobře, pokud se chcete 20. listopadu dobře pobavit, tak vyražte v partě a nebo i klidně sami, o zábavu i nocleh se vám postaráme.
Pac a pusu, hodně zdaru při zkrášlování masek.