Plašení netopýrů

První letní den... skončil. Prý nejdelší den v roce - a my jej náležitě využili.

Tak jsme hráli volejbal, ostatně jako každé pondělí (a středu). Dnes se nás sešlo rovných 12 - no neberte to! Když jsem nakonec skončili (měli jsme asi třikrát poslední set), tak jsme si řekli, že půjdeme posedět. Zdravé jádro si tedy dalo Kofolu nebo Svijany 11°. Již během volejbalu přitáhla jedna dívčina foťák a jala se vše dokumentovat. Promítání by mělo být zítra... pardon, dneska odpoledne, to jsem zvědav, co tam uvidím, protože zachyceno byl nejen volejbal (například spartakiádně-baletní krytí výhledu soupeři), ale i to, co se dělo pak (v podstatě všechno, nejen zátiší s půllitry a míčem).

V průběhu tak půl hodiny někdo navrhl, že by se mohla přinést kytara a mohli bychom si zazpívat. Tak se přinesla kytara 1 s důmyslným kapodastrem sestaveným z provázku a obyčejné tužky a kytara druhá trapně klasická (alespoň byla nenaladěná). A tak jsme se změnili místo ze zahrádky na lavičku na trávník u hasičské nádrže, co máme na kolejích.

A tam se hrálo (na ony dvě kytary) a zpívalo (povětšinou písničky) a tančilo (já bych tomu tanec klidně říkal) a jedlo (dvě slané tyčinky a rumové rozinky) a tak vůbec. Jak to tak s akustikami bývá, tak se projel Kryl, Nohavica, Beatles, Olympic, Kabát, Visací zámek, Komunální odpad... No, dobře některé i méně klasické záležitosti, ale nechyběly Stánky a Montgomery a Slavíci z Madridu (s obvyklým nekonečným koncem), Balada pro banditu, Holubí dům... Však to znáte. Vzhledem k tomu, že volejbal jsme dohráli kolem osmé a skončili jsme něco po půlnoci, bylo dost času na všechno. Dokonce i na svlékání do spodního prádla a následné koupání některých vyvolených jedinců (já měl v ruce kytaru, já byl vody ušetřen i po té, co ono jedno mokré děvče sdílelo svou mokrost mezi suchými kamarády).

Viděli jsme netopýry (tedy - minimálně jednoho netopýra a minimálně já), nikdo nás nepřišel seřvat, nikdo neudělal žádnou velkou ostudu, nikdo se netopil ani neopil (i když ty rumový rozinky... no... no...), všechny kytary i lidi zdárně a bez újmy přežili, lavičky... no, na těch už nebylo moc co zhoršit, takže asi taky v pohodě.

Prostě pohoda večer/noc. Krása! To byl čas, kdy se dalo vypnout a zapomenout na všechny problémy, starosti a těžkosti a že jich těď je! Život se skládá především z maličkostí a právě na takových maličkostech člověk prostě vidí, že i když život není žádné peříčko (ani počasíčko), přeji jen stojí za to si ho prožít a hlavně užít! Dokonce jsem se dnes (kromě pár hodin dopoledne) neučil (po těch desítkách hodin nad diskrétní matematikou už by mě jinak rupla hlava).

A jinak takhle veřejně díky všem, co mě v těchto těžkých dnech podporujete, cením si toho, takže ještě jedno díky.